Jak se cítíš

Rozdíl je zásadní a podle počtu lidí kolem se nepozná.

Co děláš ve chvíli, kdy si toho nikdo nevšimne?

O identitě postavené na tom, co děláš, versus na tom, kdo jsi.

Závist se nepřiznává. Prozradí ji ale ta úplně první vteřina.

Každý má svůj způsob, jak se dostat z díry. Některé vedou ven, jiné hlouběji.

Někdo tě shodí před lidmi. Mezi tím a tvojí odpovědí je vteřina, ve které se rozhoduje dost.

Otázky, které se ptají na cizí vyprávění, ne na tvoje názory.

Tři hodiny ticha. Co se za tu dobu odehraje v hlavě, má víc společného s dětstvím než s tím druhým.

Nikdo o sobě neřekne, že se hádá špatně. Ptáme se proto na drobnosti kolem.

Test o důvěře, ve kterém se ani jednou neptáme, jestli lidem věříš.

Vděčnost se před sebou samým předstírat nedá. Před ostatními snadno.

Se srandou se dá projít skoro každá situace. Otázka je, jestli se s ní taky někam schováváš.

Otázky, ze kterých se ani jedna neptá „cítíš se jako podvodník?“

Sebesabotáž nevypadá jako sabotáž. Vypadá jako smůla, únava nebo špatné načasování.

Vysoká senzitivita je popsaný rys asi u pětiny lidí. Není to slabost, je to práh.

Rozpoznávání emocí je měřitelná dovednost. A hlavně se v ní dá plést.

Vnitřní hlas zvenku slyšet není. Zato je poznat podle toho, co po chybě uděláš.

Někdo řekne promiň a je hotovo. Někdo řekne promiň, ale.

Empatie není soucit. Je to schopnost odhadnout, a ta se dá měřit.

Prý nás nemrzí to, co jsme udělali, ale to, co jsme neudělali. Uvidíme, jestli to platí i u tebe.

Nikdo o sobě neřekne, že hodně. Zeptáme se proto na fotky, oblečení a odchody z večírků.

Většina lidí ano. Jde o to, jak velký ten rozdíl je a co tě stojí.

Odpuštění se pozná až po letech. Zkusíme zkratku.

Zkus si na chvíli představit, že se nikdo nedívá. Kolik věcí by ti zůstalo?