Jak přemýšlíš

Zvenku to vypadá stejně. Člověk, který si to hlídá. Zevnitř je to naopak.

Autonomie patří k nejsilnějším faktorům spokojenosti v práci i doma. Spočítáme ji.

Neptáme se, jestli se soustředíš. Ptáme se, co děláš, když se nesoustředíš.

Klasický pokus se dělal s dětmi a bonbonem. Tady jde o dospělé verze.

Test, který se ani jednou nezeptá, jestli umíš říct ne.

Předsevzetí padají, návyky drží. Rozdíl není ve vůli, ale ve spouštěči.

Dvě možnosti, obě stejně dobré. Co uděláš?

Pět minut, kdy se neděje vůbec nic. Co s tebou udělají?

Otevřenost patří k pěti nejlíp podloženým rysům osobnosti. Ptáme se na chování, ne na to, jak se vidíš.

Zvenku to vypadá stejně. Zevnitř je to úplně jiná nemoc.

Situace, ve kterých se všichni ostatní rozhodli dřív než ty.

Sedm vteřin a je hotovo. Zajímavější je, co s tím uděláš potom.

Odvaha a nerozvážnost vypadají zvenku úplně stejně. Zevnitř vůbec ne.

O tom, jak si vykládáš vlastní cestu. A co to s tebou dělá.

Flow není nálada, ale popsaný stav s konkrétními podmínkami. Podíváme se, kolik jich máš.

Netolerance nejistoty je dobře popsaný rys. S úzkostí souvisí víc než samotné problémy.

Rozdíl, který popsal Barry Schwartz. Maximalizátoři dopadají líp a cítí se hůř.

Vnitřní a vnější motivace se chovají úplně jinak. Uvidíme, co u tebe zabírá.

Prokrastinace není lenost. Zjistíme, co to u tebe je doopravdy.

Paměť není záznam, ale převyprávění. A každý si ho vypráví jinak.

Ne tu velkou životní. Tu malou, kterou nikdo neplánoval.

Optimismus se v psychologii neměří náladou, ale tím, jak si vysvětlujeme neúspěch.

Kontrola se pozná podle toho, co uděláš, když ji nemáš.

Odpověď „být šťastný“ neplatí, ta se řekne moc snadno. Zajímá nás, co doopravdy sleduješ.