Jak se cítíš

Většina lidí ano. Jde o to, jak velký ten rozdíl je a co tě stojí.

Co děláš ve chvíli, kdy si toho nikdo nevšimne?

Rozdíl je zásadní a podle počtu lidí kolem se nepozná.

Rozpoznávání emocí je měřitelná dovednost. A hlavně se v ní dá plést.

O identitě postavené na tom, co děláš, versus na tom, kdo jsi.

Vděčnost se před sebou samým předstírat nedá. Před ostatními snadno.

Se srandou se dá projít skoro každá situace. Otázka je, jestli se s ní taky někam schováváš.

Někdo tě shodí před lidmi. Mezi tím a tvojí odpovědí je vteřina, ve které se rozhoduje dost.

Nikdo o sobě neřekne, že hodně. Zeptáme se proto na fotky, oblečení a odchody z večírků.

Otázky, ze kterých se ani jedna neptá „cítíš se jako podvodník?“

Tři hodiny ticha. Co se za tu dobu odehraje v hlavě, má víc společného s dětstvím než s tím druhým.

Nikdo o sobě neřekne, že se hádá špatně. Ptáme se proto na drobnosti kolem.

Otázky, které se ptají na cizí vyprávění, ne na tvoje názory.

Někdo řekne promiň a je hotovo. Někdo řekne promiň, ale.

Vina říká „udělal jsem špatnou věc“. Stud říká „jsem špatný“.

Test o důvěře, ve kterém se ani jednou neptáme, jestli lidem věříš.

Každý má svůj způsob, jak se dostat z díry. Některé vedou ven, jiné hlouběji.

Sebesabotáž nevypadá jako sabotáž. Vypadá jako smůla, únava nebo špatné načasování.

Empatie není soucit. Je to schopnost odhadnout, a ta se dá měřit.

Zkus si na chvíli představit, že se nikdo nedívá. Kolik věcí by ti zůstalo?

Vysoká senzitivita je popsaný rys asi u pětiny lidí. Není to slabost, je to práh.

Odpuštění se pozná až po letech. Zkusíme zkratku.

Prý nás nemrzí to, co jsme udělali, ale to, co jsme neudělali. Uvidíme, jestli to platí i u tebe.

Vnitřní hlas zvenku slyšet není. Zato je poznat podle toho, co po chybě uděláš.